Článek vyšel 26. 5. v Týdeníku Kroměřížska pod názvem Nepsané pravidlo: Na konci volebního období se nedělají zásadní rozhodnutí.
O hlasování o nové nemocnici ve Zlíně bylo již napsáno mnohé. Lidé znají stanovisko jednotlivých stran dané kauzy, a pokud ne, většinou si ho mohou snadno dohledat. Přesto, při přemýšlení o celé věci člověka jedna věc zaráží.
Kdysi dávno mi nějaký známý říkal, že v parlamentech a zastupitelstvech by nemuselo sedět tolik lidí. Stačil by jeden za každou stranu, který by měl více hlasů, stejně všichni hlasují stejně, povídal mi tehdy. Snažil jsem se tehdy protiargumentovat, že bývají hlasování, kdy straničtí kolegové hlasovali různě.
Hlasování o nové nemocnici bylo taky takové. Bohužel, výsledek je především zodpovědností jednotlivců, kteří hlasovali proti stanovisku vlastní strany, tedy Pijáčka a Devátého z ODS, Vaculína z ČSSD a obou zastupitelů SPD, Kláska a Vacka. Kus viny mají také strany ANO a ODS, které přes svůj ostrý nesouhlas s politikou koaličních stran v koalici vesele setrvaly nadále. Jako celek novou nemocnici nepodpořili KSČM, Svobodní a Soukromníci.
Co ovšem mě osobně ve světle dalších okolností překvapuje, je jednota zastupitelů KDU-ČSL a STAN. Jistě, stranický systém v ČR se poměrně silně vyznačuje snahou o jednotu politických klubů v zastupitelských orgánech. Sám jsem byl krajským zastupitelem. A byť jsem se snažil na projednávané body nahlížet vlastním rozumem a ne vždy jsem hlasoval stejně jako většina v klubu KSČM, určitě jsem za každou cenu nehledal argumenty, proč být proti vlastnímu klubu.
V tomto případě se ovšem otázka, proč kluby KDU a STAN byly tak jednotné, docela nabízí. Zatímco ve stranách novou nemocnici nepodporujících se přeběhlíci našli, s tvrzením, že je přesvědčily argumenty pro nemocnici, nikdo z KDU ani STAN se nenechal přesvědčit argumenty opozice. Nikoho z nich nepřesvědčila ani dosti podstatná část odborné i laické veřejnosti, která se proti nové nemocnici stavěla. A co víc? Zastupitele KDU nezviklal v přesvědčení ani vlastní volební program, kde se naopak vyslovovali pro rekonstrukci nemocnice stávající. Co měl v programu STAN, se mi dohledat nepovedlo.
Dále snad mohl zastupitele těchto stran nahlodat poměrně nestandardní způsob předložení nové nemocnice na prosincovém zastupitelstvu. Nenahlodal. Obtížná předvídatelnost finanční situace kraje po pandemii covidu také na tyto zastupitele nezapůsobila.
Nejvíc fascinující ovšem asi je jedna věc. Že ani jednoho jediného zastupitele těchto stran nezviklalo ani nepsané pravidlo, dodržované ve většině zastupitelstev. To zní, že na konci volebního období se nedělají zásadní rozhodnutí. Ta se většinou přenechávají zastupitelstvu novému. Ani jeden z těchto zastupitelů si neřekl, projekt je super, určitě o něm ve volbách přesvědčíme voliče, získáme daleko silnější mandát a nebudeme potřebovat přeběhlíky pro tak velký projekt je půl roku minimální zdržení. Všichni, jako jeden muž, se zřejmě nechali přesvědčit, že půl roku zdržení je pro takový projekt zdržení přímo smrtelné, neakceptovatelné a neodpustitelné.
KDU-ČSL a STAN si tak mohou gratulovat, když už ne k programové konzistenci, tak k přímo neuvěřitelné ideové jednotě svých zastupitelů. Že i v tak diskutované věci dokážou hlasovat jako jeden muž. Nebo si gratulovat nemohou? Pomiňme ošklivá podezření, že na některé zastupitele byl snad vyvíjen nějaký nátlak nebo něco horšího. Pak to ovšem lze vykládat i tak, že zastupitelé těchto stran rezignovali na vlastní rozum. Že prostě odhlasují, co jim stranické vedení uloží, a šmitec. V takovém případě by ovšem volič těchto stran nevolil svobodné osobnosti, sdružené do politické strany za účelem prosazování společných idejí. Volil by stádo, které slepě následuje svého berana, ignorující všechny protiargumenty, dokonce i vlastní původní program. A vrátím-li se na začátek, vlastně by v zastupitelstvu mohl za každou z těchto stran sedět jeden člověk s více hlasy, kraj by ještě ušetřil na personálních nákladech na tyto vlastně přebytečné zastupitele.
Volič zvažující volbu těchto stran by si tak měl zodpovědět otázku, zda je tato ideová jednota předností těchto stran nebo něčím nežádoucím.