Poděkování voličům a zhodnocení voleb

Rád bych v první řadě poděkoval všem, kdo vzali volby zodpovědně, šli hlasovat a svou volbu před tím poctivě promysleli. Zejména bych poděkoval voličům KSČM a těm, kteří dali hlas mé osobě. Mimochodem počet preferenčních hlasů pro mě osobně oproti krajským volbám vzrostl o více než 100 na 335 hlasů, a to i přes opětovné nízké postavení na kandidátce.

K hodnocení voleb. Vyhrálo s velkým odstupem ANO. Výsledek hnutí ANO ukázal, že většině voličů dříve nepředstavitelné dotační podvody asi nevadí. Druhým velkým vítězem je Pitomio Okamura. Sice až čtvrtý, o více než desetiprocentním výsledku si asi opravdu nesnil. Mezi ANO a SPD najdeme řadu paralel. Obě strany jsou vedeny excentrickými milionáři, kteří se údajně šli do politiky obětovat ze svého podnikání, kde vydělávali mnohem více, protože se už nemohli dívat na svinčík v České republice. Oba jsou cizinci, kteří do ČR přišli, protože výdělky v jejich původních zemích zřejmě nedosahovaly jejich potřeb. Že by svou velkou oběť poskytli vlastní zemi, to je asi nenapadlo. Jejich zisky však za jejich působení v politice ještě rostly a nedá se říct, že by to jejich politika nijak neovlivňovala. Spíše naopak. Oba jsou ve svých stranách v podstatě neomezenými vládci (jediný podobný fenomén je snad Kalousek). Oba si zvolili názvy stran, které nesly už strany v zahraničí. Slovenská strana ANO milionáře Pavla Ruska po pochybných kauzách vypadla v roce 2006 z parlamentu a zanikla v roce 2011, kdy si Babiš založil své ANO. Pitomio si nejdříve založil Úsvit, který (zřejmě čistou náhodou – strašně mu to věříme) pojmenoval stejně jako řeckou ultrafašistickou stranu, proti které jsou Vandas a Sládek ještě hodně slabý odvar. Poté, co se mu Úsvit rozpadl, si založil SPD, jejíž zkratka zase vypadá úplně stejně jako zkratka německých sociálních demokratů. Inu, co dodat, proč lidé volí dotačního podvodníka Babiše, se chápe těžko. Příběh Okamury, ekonomického migranta, milovníka kebabů a návštěvníka mešit, který se dal na boj s ekonomickými migranty, kebaby a měšitami, které v ČR musíte hledat lupou, protože jsou asi dvě, je tak neuvěřitelný, že vyprávět mi ho někdo, tak mu asi neuvěřím. Míň uvěřitelný je snad jen příběh hloupoučké britské premiérky Mayové, která natolik uvěřila vlastním lžím, že za účelem posílení vlastní strany vyvolala předčasné volby, ve kterých ztratila většinu.

ODS – strana, která kdysi slibovala nezvyšování spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví, rovnou daň a daňové přiznání na jednu stránku. Placení u doktora pak po svém zvolení pacientům naordinovala velmi rychle. Rovnou daň zavedla taky dosti rychle. Následkem byl obrovský nárůst zadlužení a výpadek investic, kdy investice chybí dosud. Daňové přiznání na jednu stranu, jedinou užitečnou věc, co měla v programu, se jí za sedm let vládnutí zavést nepodařilo. Paradoxem tak zůstává, že možnost zjednodušeného přiznání na dvě strany zavedl až koblihář Babiš.

ODS logicky vsadila na kritiku zbytečné babišovské byrokracie vtělené do EET a absolutního zákazu kouření v hospodách. A sázka se jí vyplatila, protože hospoda byla vždy místem politických diskuzí a součástí tradiční českomoravské kultury a voliči si na ni prostě nenechali sáhnout. Bohužel přitom trošku zapomněli na odéesáckou devastaci státního rozpočtu a zdravotnictví a na likvidaci investic.

Piráti – vznik pirátských stran na mě působil jako svěží vítr v politice. Buzerace kopírovacích monopolů štve myslím každého normálního člověka. Bohužel, k nám se pirátské hnutí dostalo v jakési deformované podobě. Zatímco zahraniční piráti působí progresivně, spolupracují s levicí a třeba rakouští piráti se ani nebáli jít do předvolební koalice s komunistickou stranou, piráti v ČR opsali svůj ekonomický program od asociální ODS. Opět máme v ČR světový unikát – po nejpravicovějších zelených máme i nejpravicovější piráty. No, jak s rovnou daní zafinancujete tu digitální revoluci, jsem tedy zvědav, milí piráti. A jestli čekáte, že pravicové strany s vámi budou spolupracovat na potírání kopírovacích monopolů, které naopak vždy chránili, tak jste hodně naivní. No, abyste po čtyřech letech neodešli se stejnou ostudou jako ti zelení.

Pak tu máme svatou trojici ultrakonzervativních křesťanských stran. O lidovcích snad škoda mluvit – strana, která se dosud nedistancovala od výroku svého někdejšího předsedy, že žena je muži podřízena, a univerzální koaliční partner KSČ, ODS, ČSSD i ANO věrně udržující vlády přes všechny průsery. TOP 09 vedená nejlepším ministrem financí ve vesmíru, pokud je ovšem hodnotíme podle množství nasekaných dluhů v platné měně. Předseda TOP 09 prodělal též zajímavý přerod – stal se bojovníkem za rozpočtovou odpovědnost. V hitparádě politických frašek mu patří jistě právem třetí místo za Mayovou a Okamurou. STAN – hnutí, jehož fíkovým listem jsou různí starostové, mnohdy dělající svou práci dobře, se odmaskoval tím, že na druhé místo své východomoravské kandidátky postavil Eliškou Olšákovou. Bezvýznamná starostka malého města, absolutně neznámá do té doby, než zakázala (podle jejích slov nezakázala, ale de facto ano) v městském kulturáku koncert kapel, které byly příliš neuctivé k Pánubohu. Před ni už se na kandidátku vecpal jen pan Gazdík, kterého jsem měl možnost poznat jako mluvku a velkého kritika kdečeho, aniž by navrhoval jakékoliv řešení. No, hříchy těchto stran zřejmě voliči také tolerovali.

Nedá mi to nezmínit ještě Stranu zelených, která se do parlamentu nedostala. Předseda Stropnický, ač ho někteří budou považovat jen za buznu, se zachoval jako správný chlap a vyvodil z neúspěchu osobní odpovědnost. Odstoupení Stropnického mě osobně trošku i mrzí. Po bezpáteřních pravičácích Bursíkovi a Liškovi se jevil aspoň slovně o dost levicověji. Byť v praxi se paktoval s lidovci a TOP 09, což je paradoxní zejména v případě lidovců, kteří dokonce na půdě parlamentu prohlašovali homosexuály za prasata. No, uvidíme, co se u zelených bude dít dál.

No, předpokládám, že většina z těch, co se dočetla až sem, očekává, jak se vyjádřím ke KSČM. Inu, co říct. Prvorepubliková komunistická strana proti zákonu, který zaváděl ochranu prezidenta před hanobením, ostře a aktivně protestovala a bojovala za co největší zmírnění tohoto zákona. Většina poslanců KSČM se tento šikanózní a zbytečný zákon snažila znovu zavést do právního řádu. Navrhoval jsem na programové konferenci KSČM, ať do voleb jdeme s tématy, která lze realisticky prosadit a ve kterých naše republika zaostává za sousedy. Volebním heslem KSČM se nakonec stal světový mír. O tom jsem dosud nepochopil, jak jej KSČM zařídí, i kdyby získala všech 200 křesel v parlamentu. Kritizoval jsem nadměrnou dotační politiku kraje směrem k bohatým. Straničtí kolegové v krajském zastupitelstvu mě nejenže nepodpořili, ale na kandidátce, dosti pochybně sestavené, jsem se octl dost vzadu. Mohl bych jmenovat mnoho dalších chyb, které KSČM udělala. Mnoho ústupků ze skutečně levicové politiky, která je z principu pro většinu lidí, směrem k národnímu konzervatismu, který sice může být líbivý, ale určitě není v zájmu většiny lidí. Malá kádrová obměna a celková ustrnulost.

KSČM dostala volebním výsledkem pořádnou facku. Jakou si za nedostatky své politiky zasloužila. Teď se tedy KSČM musí probrat. Vrátit se k tématům, kde je změna možná a která zasluhují změnu. Ke mzdám. K proinvestiční progresivní dani. A tak dále. Začít za ně bojovat důrazně. Začít tvrdě kritizovat politické protivníky. Pravidelně prezentovat veřejnosti výsledky. Pokles voličské podpory v době růstu mnoha progresivně levicových hnutí v Evropě (Corbyn, Melenchon, Podemos, SYRIZA) je neomluvitelný. Zkostnatělost a ustrnutí na místě zlikvidovala již více hodně silných evropských komunistických politických stran (především Ukrajina, Moldavsko) a není na místě, aby je KSČM následovala. Ale bez změny to nepůjde.

Závěrem tedy ještě jednou díky za hlasy. Asi budu muset častěji chodit na kebaby a do hospody. Než mi Okamura zakáže první a Babiš zlikviduje druhé…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *