V průběhu srpna mi dorazil dotaz od iniciativy Jsme fér ohledně mého postoje ke svazkům homosexuálů a k případnému uzákonění jejich vstupu do manželství. V době odpovědi jsem ještě netušil, že budu zastupovat naši krajskou lídryni Marii Pěnčíkovou v živé online vysílané debatě na toto téma (z debaty je dostupný záznam). Stručně řečeno, můj názor je takový, že pro homosexuální svazky existují určitá nesmyslná omezení, která je třeba odstranit. Na druhou stranu si nejsem jist, zda plné postavení na roveň manželství je tou nejsprávnější cestou. Povolení homosexuálních manželství také neřeší problém dalších menšin, jako např. polyamoristů.

Pokud budete zvolen/a do Poslanecké sněmovny, budete pro to, aby i gayové a lesby mohli vstupovat do manželství se všemi právy a povinnostmi manželů, včetně práva společně osvojit děti, či osvojit dítě druhého manžela/manželky?

Pro lepší srovnání odpovědí Vás zdvořile žádáme o odpověď „ANO“, „NE“, nebo „NEMÁM JEDNOZNAČNÝ NÁZOR“. Pokud chcete, můžete k Vaší odpovědi připojit také komentář.

Vážený týme Jsme fér,
pokud mám odpovědět na otázku ve Vaší tříhodnotové logice, musím sdělit, že nemám jednoznačný názor.

Nicméně rád bych připojil i komentář. Vždy jsem byl názoru, že každý má právo dělat si, co chce, pokud tím nikomu neubližuje, že stát nemá lidem co mluvit do soukromého života. Pokud někdo žije jako homosexuál, je to jeho věc, má právo tak žít bez jakéhokoliv skrývání se a nikdo nemá právo mu v tom bránit. Jsem hrdý na to, že právě českoslovenští komunisté v 60. letech odstartovali vlnu dekriminalizace homosexuality a předstihli tak celou řadu evropských zemí (mj. Británii, Německo – SRN i NDR, Norsko, Rakousko, Španělsko, Portugalsko, Irsko, Kypr, Lichtenštejnsko, Maltu, San Marino).

Co se týče stejnopohlavního manželství, jsem na vážkách. Na jednu stranu rozumím některým argumentům pro zavedení. Opravdu nevidím důvod, proč by mělo být registrované partnerství uzavíráno jen na vybraných matrikách, proč nemůže být uzavíráno všude. Ani v otázkách vdovského důchodu nevidím rozdíl mezi bezdětným různopohlavním a stejnopohlavním soužitím.

Zároveň ovšem existují další menšiny, např. polyamoristé, pro které stejnopohlavní manželství nic nepřináší, a já osobně jsem příznivcem komplexnějších řešení než jen řešit jednu menšinu. Poměrně sympatická je mi myšlenka občanského paktu solidarity jako ve Francii, který bych ovšem považoval za vhodné pojmout ještě obecněji.

S manželstvím mám trošku problém etymologický, vzhledem k tomu že původní praslovanský význam tohoto slova je soužití muže a ženy. Na druhou stranu vnímám fakt, že do dalších jazyků slovo manželství i pro homosexuální soužití proniká. Nejsem si také jist nezbytností tohoto institutu.

Vadí mi také, že v debatě o stejnopohlavních manželstvích jsou ze strany odpůrců předkládány mnohdy náboženské argumenty. Mnohdy mám pocit, že stejnopohlavní manželství budu ochoten podpořit právě kvůli těmto náboženským argumentům. Nikomu víru neberu, ale nikdo by hodnoty svého náboženství neměl vnucovat jiným lidem.

Pokud bych byl případně zvolen, budu tuto problematiku důkladně zvažovat a je možné, že stejnopohlavní manželství podpořím, v tuto chvíli to ovšem nemohu říci na 100 %. Mám pocit, že stejnopohlavní manželství budou jednou tak či tak prosazena. Jako oddávající také mohu dodat, že pokud by stejnopohlavní manželství bylo uzákoněno a měl bych takový pár oddat, nebudu s tím mít problém.