V době, kdy chtějí do NATO vstoupit dvě tradičně pacifistické země, Švédsko a Finsko, a kdy velká část naší politické scény i veřejnosti básní o NATO jako o nějakém ochránci, je třeba se zamyslet, co je tato aliance zač.

Mnohokrát jsem již mluvil o Turecku. Je fascinující být ve vojenské alianci se státem, který okupuje jiného našeho blízkého spojence, Kypr. Ani nemluvě o tvrdém potlačování a kriminalizaci opozičních politiků, zejména kurdských, jako je např. Demirtas. Na Kurdy je Turecko vůbec vysazené, po genocidě Arménů, sevreské a lausannské smlouvě a výměnách obyvatelstva s Řeckem je to jediný národ, který Turecku zbyl k utlačování. Do útlaku Kurdů se žene tak moc, že kvůli nim neváhá vstupovat i na území jiných států.

Další problematickou zemí je Saúdská Arábie. Sice nečlen NATO, ale státy NATO jí bohatě zásobují zbraněmi. Ty Saúdové používají tu k potlačování demokratické opozice v Bahrajnu, tu k válčení v Jemenu, tu k vraždění novinářů nebo nucení svých obyvatel k poslušnosti. I když by si Saúdská Arábie zjevně zasloužila minimálně stejné sankce jako Rusko, politikům NATO zřejmě smrdí saúdská ropa mnohem méně než ta ruská.

No, a co si budeme vykládat, NATO jsou především USA. Vstup i odchod NATO z Afghánistánu a mnoho dalších akcí jasně ukazuje, že skutečná politická rozhodnutí se dělají ve Washingtonu a že ostatní státy jsou jen přicmrndávači, aby se neřeklo. Aby si vliv pojistili, funkce vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě je vždy obsazena příslušníkem ozbrojených sil USA.

Shodou okolností jsem se nedávno dostal k televiznímu pořadu Kdo je Amerika? od mého oblíbeného komika Sachy Barona Cohena. Baron Cohen je nekonformní komik, mnoho kritiků by ho mohlo označit až za primitivně vulgárního. Na druhou stranu tento komik zvládne zároveň bavit a nastavovat neúprosné zrcadlo současné společnosti. Že jeho pohled rozhodně není pravicový, ukázal nejlépe ve dvou ze svých filmů. Jednak ve filmu Diktátor, kde naznačuje, že západnímu světu mnohdy nejde tolik o demokracii v rozvojových zemích, jako spíše o suroviny. Také ve filmu Grimsby, jehož hlavní myšlenkou je, že i člověk, kterého nóbl společnost považuje za burana, může být cenným přínosem společnosti a zaslouží si, aby ho tak společnost vnímala, a také jaká tenká hranice může být mezi buranstvím a úspěšnou kariérou, stačí odlišné prostředí.

Podstatou pořadu Kdo je Amerika? jsou rozhovory, které vede převlečený Baron Cohen s různými obyvateli USA, od obyčejných občanů přes různé televizní celebrity po vlivové osoby a vrcholné politiky. Baron Cohen využívá k dokonalosti dovedené převleky a vydává se za několik postav, např. za fašizoidního finského youtubera, za krajně pravicového konspiračního teoretika nebo za protiteroristického experta Morrada z Izraele. Z této své pozice diskutujícím osobám podsouvá různé problematické (mírně řečeno) názory či chování. Největší „úspěch“ měl Baron Cohen asi v roli právě Morrada.

Ponechme stranou nízké mozkové výkony některých běžných Američanů a televizních celebrit v tomto pořadu. V každé zemi asi není tak těžké najít lidi, kteří rozumem zrovna neoplývají. Ovšem pokud velmi nízký mozkový výkon projeví politik nebo jiná vysoce vlivová osoba, svědčí to o něčem docela shnilém ve státě americkém. A že se projevili.

Hned v prvním díle jistý poslanec Gaetz říká, že Morradovi nikdo na kameru neřekne, že by se zbraně měly dát malým dětem. Ovšem poslanci Rohrabacher, Wilson a Walsh spolu s bývalým předsedou senátního klubu Lottem rádi na kameru podpoří projekt „Školkostrážci“, kdy chce Morrad vyzbrojovat střelnými zbraněmi i „nadané“ děti v mateřských školách. Poslanec Spencer zase v jiném díle uvěří, že dobrá obrana proti teroristovi je řvát „negr“ a snažit se teroristy dotknout holým zadkem. Byznysmem a vynálezce McCutcheon uvěří, že stejnou obranou službu vykoná obrázek homosexuálů při sexuálním aktu.

Baron Cohen si musel některé rozhovory a hloupost diskutujících vyloženě užívat. Bývalému nejvyššímu soudci Alabamy Moorovi několikrát zopakoval, že Alabama byla vždy státem svobody, a Moore mu to několikrát odkýval, nakonec Morradovi odkýval i to, že lidé v Alabamě byli vždy napříč historií svobodní bez ohledu na náboženství, rasu nebo sexualitu (přitom historicky byla Alabama otrokářský stát, mimo jiné). Bývalý viceprezident Chenney jen přitakává, jak je mučení a zabíjení fajn, a rád Morradovi podepíše sadu na waterboarding. Podotknu, že všichni výše uvedení se hlásili nebo hlásí k Republikánské straně, dlouhodobě volebně nejúspěšnější straně v USA, často šlo také o příznivce Donalda Trumpa. V pořadu byli i zástupci jiných politických stran USA, takové pitomce ze sebe ale zdaleka udělat nezvládli. Bohužel, týmu Barona Cohena se přes snahu nepodařilo do pořadu dostat třeba bývalého Trumpova ministra Carsona. Tento „génius“ a náboženský fanatik si kromě dalšího myslí, že pyramidy postavil biblický Josef k ukládání obilí.

A teď si položme otázku. Tito lidé se v USA dostali do poměrně vysokých funkcí. Někteří byli jen krůček od funkcí úplně nejvyšších. A lze odhadovat, že Baron Cohen nemohl vidět vše, že odhalil jen špičku ledovce. Opravdu chceme vojensky spolupracovat se státem, kde se do vysokých státních funkcí může dostat idiot, který by dal dětem v mateřské školce do ruky střelnou zbraň?

Jistě mi někdo namítne, že tady v SPD se objevují podobně „inteligentní“ poslanci, na druhou stranu SPD nemá v ČR zdaleka takový vliv jako republikáni v USA. A dávat střelné zbraně do rukou malým dětem, to je dokonce snad pod intelektuálním výkonem i takového Míly Roznera nebo Lubomíra Volného.

Myslete si, co chcete, ale mě „inteligence“ prezentovaná politiky největší vojenské mocnosti světa dosti znepokojila. A určitě něco takového nechci mít za vojenského spojence. Aspoň ne do té doby, dokud republikáni a trumpovci nebudou politicky marginalizováni.